24.12.14

Disharmonic Ballet - Quarantaine



Dnes se asi už nikdo nedozví, kdo že v Čechách začal první vytvářet nepříjemné zvuky pod nálepkou industriální hudba. Pátrání jsme na toto téma rozjeli několik, ale asi jako existuje reliktní mikrovlnné pozadí vesmíru, za něž se nedá dohlédnout, stejně tak nám prvotní pramen industriální hudby u nás halí šero zapomnění a nejasné vzpomínky schované na dávno zaprášených kazetách ve sklepích letitých domů. Přesto však můžeme mluvit o zásadních letech 1982 – 1983, kdy, krom jiného, dochází k prvnímu uměleckému sblížení Jaroslava Paláta a Slávka Kwi, o kterém jsme se snažili napsat vše, co si sám Slávek pamatuje již v našich minulých releasech z tohoto období, a právě tehdy vzniká i deska Quarantaine, dílo vydané tentokrát pod hlavičkou Disharmonic Ballet a nikoliv tedy pod stejnojmenným projektem obou protagonistů. Tehdejší společné nahrávací session totiž vyústily nejen v desky projektu Quarantaine, ale zároveň i v množství materiálu, který byl z části použit i na raných deskách Disharmonic Ballet i později u projektů Slávka Kwi. 

Tato deska, navíc jedna z prvních pod hlavičkou Disharmonic Ballet, tedy obsahuje jak právě unikátní materiál Jardy Paláta, tak i zvuky, které vytvářel se Slávkem Kwi. Zacyklené neurotické smyčky, hlukové vsuvky a kovové přeslechy, nepříjemné rytmy i syrové strojové hluky, to vše je typický podpis raného Jaroslava Paláta a jeho dekonstrukce techniky vzniku i skládání hudby, kterou najdete právě na desce Quarantaine. Pocit frustrace, osamění, vykořenění. Tupá dlaň komunistické partaje dusící kulturu v jejímž nitru dřímá oheň vysokých pecí a symfonie bortícího se průmyslového myšlení, nekonečný vzdor jednoho člověka proti sobě samému, své době i konvenčnímu použití těch pár nástrojů, které se mu povedlo sehnat. Vše je propojeno do sebe, vstupy do vstupů, výstupy do výstupů, hluky do rytmů a rytmy do ticha. Disharmonic Ballet Vás zvou na exkurzi po zničené výrobně lidských pocitů a Vy se tak můžete napít z rezavého pramene československého hudebního industriálu. 

It’s very difficult to say today, who has been the first one composing unpleasant sounds under the banner of industrial music in Czechoslovakia. We set many investigations to find out, however as there exists cosmic microwave background beyond which we cannot see, so there is the spring of industrial music hidden beneath the clouds of oblivion and imprinted on old tapes covered by dust in the basements of old tenements. In the other hand we can still speak about formative years 1982-1983 when the first artistic collaborations between Jaroslav Palát and Slávek Kwi occured. We tried to write down everything about these sessions in our previous releases and it is the very same époque when the Quarantaine tape is made, this time under the name of Jarda Palat’s solo incarnation “Disharmonic Ballet”. Recording sessions of Jarda and Slavek not only resulted in their common project Quarantaine but also some parts of recorded sounds were used on the early tapes of Disharmonic Ballet and solo works of Slavek Kwi too. 

Following record is one of the first releases of the Disharmonic Ballet project, and as mentioned above, it contains the first sounds of Jarda Palát and Slávek Kwi. Encircled neurotic loops, noisy insights, metallic crackles, unpleasant rhythms and raw industrial sounds, all these elements form the typical signature of the early music of Disharmonic Ballet and its musical and mechanical deconstruction. Feelings of frustration, loneliness and alienation call for you interest. Dumb palm of communist pack strangling infinite resistance of one man against himself, his époque and conventional usage of those few instruments he was able to reach. Everything plugged to itself, inputs to inputs, outputs to outputs, noises to rhythms, rhythms to noises. Disharmonic Ballet are inviting you to the excursion around destroyed workshops of human emotions and are appealing to you to drink from the rusty spring of Czechoslovakian industrial music.
credits

released 24 December 2014 

02.12.14

The Box vs. Aleš Veselý - Bohemia 2.12.1983



I přes téměř hermetickou neprostupnost Železné opony se v celém Východním bloku uskutečnilo několik legálních i nelegálních koncertů skupin či projektů souvisejících s industriální hudbou. I někdejším Československu se povedlo navzdory úřadům vyloudit tu a tam kovový hluk a zcela výjimečně i dotáhnout nějakou tu zahraniční akvizici. Pro pamětníky znalé poměrů osmdesátých let je jen těžko pochopitelné, že se nakonec povedlo do Prahy na nepovolený a neoznámený koncert doslova propašovat sheffieldský projekt The Box, za kterým stáli členové první sestavy Clock DVA, konkrétně Paul Widger, Charlie Collins a Roger Quail ke kterým se přidal baskytarista Terry Todd. 

Předtím než se k nim přidal Peter Hope, mimochodem též pravidelný odběratel nahrávek našeho labelu, stáli za mikrofonem v The Box různí vokalisté včetně Kena Bingleye a Stephena Mallindera z Cabaret Voltaire. Jak vidno i takovýto koncert se dal tenkrát konspiračně utajit, a tak Vám tuto unikátní starou vzpomínku přinášíme díky pánům z The Box jako jedni z prvních v novodobé historii. Nechme už ale mluvit samotného Petera Hopea a poslechněme si jeho vzpomínky na tento vpravdě unikátní počin, jehož nahrávku Vám nyní přinášíme. 

"Každý nástroj, který jsme vezli do ČSSR prošel důkladnou inspekcí na hranicích. Všech šest Charlieho dechových nástrojů bylo prozkoumaných a prohledaných. Dlouhá cesta autem do Prahy při které jsme srazili bažanta. Velká sídliště. Parkování u vlakového nádraží uprostřed moře trabantů, kdy nemáme žádné informace, krom tel. čísla na Miloše Čuříka, který ale telefon nezvedá. Kousek od nás stojí dohlížející a pečlivě pozorující sovětští vojáci. Čteme jim to v očích - divní lidé ze Západu, podivné oblečení i vlasy. 

Konečně potkáváme Miloše Čuříka, který nás nějakým záhadným způsobem našel a jdeme na guláš, který povečeříme usazeni za dlouhými stoly. Večer strávíme v obrovském podzemním divadle, kde mají studenti svůj maturitní ples. Hraje naprosto surreálná rock'n'rollová kapela a lidé tančí ve svých nejlepších oblecích. Policie nás pronásleduje celou cestu zpět k domu. Ráno přicházejí „telefonní opraváři“ zpravit jakýsi problém na telefonní lince a umisťují do telefonu štěnici. Přicházíme na dvorek sochaře Aleše Veselého, plný úžasných kovových soch a skulptur, pijeme víno a hrajeme pomocí palic a kladiv v ostrém jasu chladného dne. Nějaká žena pere prádlo v potoce a nenamazaná brána kvičí napůl jak divoké zvíře, napůl jak dechový nástroj. 

Tu noc hrajeme nelegální koncert na vysokoškolských kolejích Strahov. Hrajeme tvrdě a rychle. Posluchači sedí na židlích a snaží se netleskat, aby na sebe neupozornili a tím neprozradili nepovolenou akci. Nepovedlo se! Vybírají na nás peníze do klobouku a každý chce s námi mluvit. „Teď už víme, jaké by to bylo vidět Sex Pistols“, říká někdo z diváků. Po koncertě jíme v malé restauraci a pijeme „drahé“ pivo, které musíme provoznímu zaplatit předem, protože se bojí, že nemáme na útratu. 

Když další den odjíždíme, máme stále tolik peněz, kolik jsme byli nuceni si u vstupu vyměnit. Koupili jsme si cigarety Silk Cut, které nikomu nechutnaly a čokoládu. Byly to úžasné chvíle, nezapomenutelné a všude spousta otevřených, štědrých a přátelských lidí. Náš set na Strahově jsme zapomněli nahrát, nicméně zůstala nám krátká nahrávka od Alešových soch. 31 let po té nám tato nahrávka stále připomíná drsný půvab toho jasného a studeného dne v Čechách." 
(Peter Hope) 

Even considering the absolute impermeability of so called Iron curtain, there still had happened several shows in Eastern block which had something to do with industrial music. In Czechoslovakia itself, of course against the will of guardians of communism, there still has been a few people who were able to attach some of the wild noisy metallish industrial music acts from abroad. Ones who remember the times of so called „goulash communism“ in 80's, can hardly imagine how could someone almost smuggle band like The Box from Sheffield consisting of members of the first Clock DVA incarnation, more specifically Paul Widger, Charlie Collins and Roger Quail with Terry Todd on bass. 

Before Peter Hope, who also often gives his support to our releases, joined The Box, they had cooperated with various singers including Ken Bingley and Stephen Mallinder (Cabaret Voltaire). As you can see even such an event could be held very in very secret almost conspiratorial environment so that even today only few people know that such an event had actually occurred. So it is our pleasure to bring you this memory from deep 80's, same time when Jarda Palat was starting his first projects. However now we are asking Peter Hope himself to tell us about that unique trip to socialistic Czechoslovakia: 

"Every Instrument was taken out for inspection at the border. All 6 of Charlie’s horns tipped and turned. A long drive to Prague. Big apartment blocks. Parking at the Railway station amidst a sea of Trabants. Soviet Soldiers watching. Strange Westerners, strange hair and clothes. 

Finally meeting up with Milos Curik & going to eat stew on long tables. Evening spent in a massive underground theatre where students were having their graduation ball. Totally Surreal rock’n’roll band played and people danced in their best clothes. Police pulled us over on the way back to the house. In the morning ‘telephone engineers’ arrived to fix a problem on the line, and bug the phone. We went to Ales Vesely’s yard full of the most incredible metal sculpture, drank wine & played the art with beaters & hammers in the cold brightness. A woman washed clothes in the stream & the gate squealed like some half beast half horn. 

That night we played an illegal gig at university college Strahov. We played hard & fast. The audience sat on chairs & tried not applaud as that would have made it official. They failed! They collected money in a hat and were eager to talk to us. “Now we know what it would have been like to see the Sex Pistols” some one said. We ate that night in a small restaurant, drinking ‘expensive’ beer that the owners wanted us to pay for first, afraid we might not have the money for the bill. 

When we left the following day we still had as much money with us as we’d had to exchange when we entered the country. We bought Silk Cut cigarettes, which none of us liked, and chocolate. It had been an amazing time, never forgotten, the people open, generous and friendly. We forgot to record the gig but a short tape of Ales’s Sculpture remains. 31 years later it still evokes the harsh beauty of that cold bright day in Bohemia." 
(Peter Hope) 

released 02 December 2014 

15.11.14

NDE - Heartbreak



S radostí oznamujeme, že dalším letošním vydavatelským počinem je opět album projektu NDE, v jehož čele stojí v Belgii usazený hudební experimentátor známý jako Slavek Kwi. Jeho tvorbu již z našeho labelu znáte, třeba z projektu Quarantaine s Jaroslavem Palátem
Tentokrát je to EP Heartbreak, které obsahuje studiové nahrávky pocházející z let 1993-95. Nahrány byly v belgickém městě Liege. První z nich vyšla v roce 1995 také na mezinárodní CD kompilaci „Melting Pop“, zbývající kompozice vycházejí takto poprvé. 
Čekej místy až potemněle ambientní náladu, tvořenou hrou s nejrůznějšími zvukovými útržky i živou prací se zvuky, údery, ruchy, škrábanci a dalšími. Vše dokáže místy také pěkně štípnout a určitě je to radost na několik poslechů odměněná lebedným old school industriálním závěrem. 

We are delighted to announce another release of NDE, the project co-founded by Slavek Kwi, whose previous releases with us include Quarantaine project with Jaroslav Palat
This time it is EP "Heartbreak" containing studio compositions of NDE from 1993-1995, recorded in Liege, Belgium. The first part was previously published on the CD compilation "Melting Pop". You can expect moments of dark ambient sound interlaced with lighter touches and scratches: a dynamic sound adventure with an old-school industrial finale. 

released 14 November 2014

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/heartbreak

14.10.14

Skládka kovového materiálu - Skládka kovového materiálu



Je tady další a tentokrát opravdu hodně hluboký ponor labelu CS Industrial do dávného českého, industriálního undergroundu. Kapelu Skládka kovového materiálu (S.K.M.) mohou znát třeba návštěvníci 2. Festivalu industriální hudby v roce 1990 na pražské Deltě. Jinak tito industrialisté a nadšení improvizátoři vystoupili v těchto dobách ještě na několika - jak sami členové vzpomínají dnes - „šílených koncertech“ třeba v Brně, Třebíči a samozřejmě také v domácím Ždáru nad Sázavou, odkud kapela pocházela. S.K.M. fungovala v letech 1988-1991. A vždy šlo spíše o radost z improvizace a hraní si, než o nějaké zkoušky s disciplínou a snahou něco skládat. „"Zkoušky" a nahrávky jsme dělali v místním žďárském OKM (Okresní klub mládeže) a za celou dobu jsme veřejně vystoupili asi jen osmkrát. A skladby jsme vlastně ani neměli nijak nazvané. V první polovině našeho fungování to spíš bylo o těžké improvizaci a až ke konci na poslední asi 4 vystoupení jsme měli něco jako repertoár a ten jsme se snažili nějak lehce zkoušet a hrát. Nahrávka, co je k mání je vlastně jenom záznam ze zkoušek, žádný nějak cílený nahrávání," prozradil pak jeden z bývalých členů v korespondenci se členy našeho labelu. 

Na eponymním albu, které právě vychází v reedici, najdeš celkem 9 tracků. A ty odpovídají i popisu členů kapely. Místy až minimalismus, improvizace, tracky postavené na jednodušších rytmech, slyšíš zde i trochu dobové elektroniky, jednoduché basové linky, hlas spíše jako další nástroj dotvářející mnohdy až takřka děsivou a temnou atmosféru a samozřejmě také nejrůznější čistě industriální zvuky bouchání, tahání a dalšího šramocení na železa. Nahrávku doplňuje i krásný dobový obal, který jistě svým zpracováním dá důvod k nejedné nostalgické vzpomínce sběratelů undegroundových nahrávek té doby, kdy kazeta byla v tehdejším Československu, nejen v industriálu, hlavním nosičem a mnozí tak zažívali opravdové radosti z hudby spojené s louskáním často opravdu špatně čitelných textů na obalech coby D.I.Y. produktech tehdejší „xeroxové“ doby. 


The next dive into the musical past of the Czech industrial scene is extraordinary deep one this time. The project Skládka kovového materiálu (S.K.M – meaning metallic waste dump site) could be known for example among the visitors of the second Festival of industrial music in 1990 at Delta club in Prague. The members of the band, enthusiastic performers and improvisers, performed those times on a number of „crazy concerts“ for example in Brno, Trebic and of course in their hometown Žďár nad Sázavou. S.K.M. was active between 1988 to 1991. „It was mainly about the joy of improvisation and fun in general, than about disciplined rehearsals or fixed compositions. We produced the records and rehearsed in local youth club in Ždár and during our active years and we have done about 8 live performances. We didn't have names for our compositions and in the beginning it was more about improvisation. Something like finished tracks came in the end of the active years Let's say at our last four shows, where we had something like stylist which we tried before the set.“, quoting the project members.  

The record you may now listen is mainly a recording from various rehearsals and not regular album itself, as we were told by the original members. This release contains 9 tracks which oscillates between „minimalism, improvisation, simple rhythm tracks or with more electronical soundscapes, simple bass lines and vocals which are generally used as another instrument creating a scary and dark atmosphere. Various industrial sounds are also very important and the mass of hinting, crashing and metallic pounding will make every old school industrialist satisfied. Old school cover is one nice reason for nostalgic memories of the old Czechoslovakian tape culture. Tapes themselves were the most common musical media, not only in industrial music but in all the underground scene. Remember those times when you could hardly read the lyrics or any other texts from low quality xero copies significant for the D.I.Y. movement and enjoy this industrial blast from the distant past.

released 14 October 2014 

03.10.14

Insist - Antiseptic Operation Ver. 02



Počátek 90.tých let minulého století znamenal mimo jiné též velký tvůrčí boom domácích kapel a interpretů naší undergroundové scény, kam také industriál vždy patřil a patřit bude. Otevřené hranice znamenaly krom spousty inspirativních drog také neomezený přísun nahrávek všemožných zahraničních umělců, kteří k nám tehdy také, a mnohdy velmi rádi a za ceny mnohem nižší, než jinde při svých evropských tour, konečně přijížděly koncertovat. V této inspirativní a vstřícné atmosféře vznikaly i songy na desku „Antiseptic Operation Ver. 02“ temně elektronické party Insist.  Album se veze na vlně tvrdé, temné a nervní elektroniky s rytmickými a pochodovými spodky, polodeklamovaným stylovým lehce zkresleným zpěvem v angličtině. Kapela ve svém zvuku kvitovala prvky tehdy ve světě hodně silné Electro Body Music, stylu s industriálem vždy pevně propojeným a tehdy silným třeba v Belgii či v Německu. Cizí jí nebyla ani temnota a drsnost čelních představitelů tehdy rovněž hodně silné elektro-industriální scény kanadsko-americké. Nejde ovšem o jeden z mnoha plagiátů. Insist byli zkrátka českou součástí toho všeho. Ostatně o kvalitě tohoto spolku hovoří třeba i jejich tehdejší koncertní výlety do Německa, kde „naše“ scéna byla vždy natolik silná, že neměla potřebu zvát si domů nic, co by nebylo zajímavé a zájmu tamního publika vhodné.  Album „Antiseptic Operation Ver. 02“ zaujme mimo jiné již zmíněnou nervností a naléhavostí, kterou přitom tvůrci nedosahují žádnými zbytečně složitými či pompézními prostředky. Základy songů tvoří místy strohé a úderné linky elektronických klávesových nástrojů, které se, vzájemně proplétají a spolupracují, vkrádají do posluchačovy mysli. Rytmické spodky mnohdy nutí takřka k pohybu a údernosti dodává výslednému zvuku a účinku i zmíněný syrový zefektovaný vokální projev. Kapela později mění název na Digital Insist a takto s různými pauzami a změnami sestavy působí dodnes. Více najdeš na bandzone profilu. 

The beginning of 90's was known for the massive creative blossom of Czech underground bands and projects in which industrial music always belonged. Once again opened frontiers were permeable not only to a huge amount of drugs but also for an unlimited number of artists and their records, who also, for the considerable lower fees than in the rest of the Europe, performed in our country for the first time. This highly creative and inspirational atmosphere also gave birth to songs for the album “Antiseptic Operation Ver. 02” of the dark electronic group Insist.  All the album follows the stream of dark, heavy and nervous electronic with rhythmical martial backgrounds assorted with semi declamation vocal in English language. The band's sound conveyed with electronic body music style, very popular in early 90's, which was always very strongly connected with industrial scene, mainly in Belgium and Germany. The inspiration also goes to rawness and obscurity of the Canadian – American electro-industrial scene, which was also influential in the same era.  Fortunately Insist's music is not a bare copy but an emancipated and equal Czech response to the genres named above. It's quality could also be measured by the fact, that Insist were very often invited to Germany, which had such an strong and popular scene, which gave space only to that kind of bands, which can really stand next to the top of the rhythmic industrial music by that time.  Album “Antiseptic Operation Ver. 02” catches you by it's nervous and insistence, which is not made by monumental or complicated tools. The basics of the songs are made by raw and catchy lines of keyboards and synths, which are combined together in various synergies and penetrates listeners mind. Rhythmical patterns often makes you want to move and express your feelings. The feeling of the music is enriched also by raw vocals supported by various effects. The band has latter changed it's name to Digital Insist and under this name they still carry on to this day. Find our more and their bandzone profile at bandzone.cz/digitalinsist.

released 03 October 2014 


08.09.14

Disharmonic Ballet - Clinics Death


Letos je tomu právě 30 let od doby, kdy vyšlo původně kazetové album Clinics Death od projektu Disharmonic Ballet, další z mnoha počinů zřejmě nejdůležitější a určitě nejaktivnější osobnosti začátků industriální scény u nás, Jaroslava Paláta. Jeho dílo už v 80. letech minulého století, za dob komunistické totality, proniklo i přes hraniční takzvanou „železnou oponu“ (jak příznačný název v souvislosti s naším labelem a konáním) dál na západ a jméno Jaroslav Palát už tehdy znali třeba i členové legendárních Einstürzende Neubauten. 

Album Clinics Death je druhým albem Disharmonic Ballet a je také skvělou školou v tom, jak si industriální hudba dokáže vystačit bez klasických hudebních struktur. Na albu čeká k poslechu celkem 7 tracků. Ty jsou postaveny především na monotoních opakujících se plochách, kde třeba rytmické sekvence a další prvky tvoří nejrůznější zvuky, tvořené vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací. 

Teprve další poslechy povolí proniknout dál do těchto struktur a užívat si i různých detailů, se kterými si Jaroslav Palát uměl hrát. Celkově převažuje potemnělá atmosféra, ale najdeme zde i náznaky tvůrcova smyslu pro nadsázku, třeba v tracku, kde si hraje s různě modulovaným mužským smíchem. Ovšem pozor! Hovoříme samozřejmě o nadsázce v industriálním prostředí a o tvorbě jednoho z industrialistů největších. 

Celé album si tak drží svou potemnělou stránku a také syrovost danou tehdejšími technickými a zvukovými možnostmi a vlastní tehdejší industrialní scéně, která pracovala přeci jen s více „old school“ a „špinavými“ prostředky, než tomu mnohdy bývá dnes.


It has been thirty years now, when the MC album called Clinics Death of the Disharmonic Ballet project was originally released, next of many from maybe the most important and surely the most active persona from the beginning of czech industrial scene, Jaroslav Palat himself. His work was able to cross „The iron curtain“ (how symptomatic for our project and the label) even in 80's and because of that he was able to make his name known among the bands like Einstürzende Neubauten.

Clinics Death is the second album of Disharmonic Ballet and it's a great in the way, how it shows the fact, that industrial music doesn't need the classical music structures. On the album you may hear 7 tracks in total. The are based mostly on monotonous repetitive scapes, where for example rhythmical sequences and other elements produce various sounds, made by prepared electric guitars, two four track tape recorders, plenty of microphones, pickups, pedals and infinite number of cables connected in most impossible way. 

After longer listening your are finally able to go into structures and enjoy various details so well picked by Jaroslav Palat. Generally you will encounter with dark atmosphere, however you will be able to find there small glimpses of the composer's sense of humor, for example in the track, where you may here different modulations of the human laugh. Of course the humor is meant to be within the industrial space and in the creation of one of the biggest industrial artist. 

All the album still keeps it's original rawness from the past, which is mainly influenced by available studio equipment at the industrial scene in the late 80's, which really worked with more „dirty“ and „raw“ elements then it does today.

released 08 September 2014

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/clinics-death

14.08.14

Trux - Transferpilot


Za kladenským projektem TRUX stojí promotér a DJ Roman Černý, kterého jsme už na labelu CS Industrial představili s projektem Analogic Captive. Jeho další počin ze všeho nejvíc připomíná chutnou a propečenou bagetu, po jejímž požití se posluchači rázem octnou kdesi v lunárních krajinách a mohou si plně vychutnávat atmosféru. Hutné zvukové sinusoidy rozviřují hvězdný prach, který vytváří široké spektrum zvuků od hypnotických kovových smyček, lomozů a ozvěn, které dávají posluchači autentický pocit lunárního šíření zvuku, až po hymnické chorálovité plochy jako oslavu vkročení lidského elementu do jiných zvukových krajin. Na padesátiminutové ploše sedmi tracků, masterovaných kladenským zvukovým mágem Václavem Pastorou, si posluchači dopřávají opravdu gurmánský zážitek podobný filmům Karla Zemana či románům Antoine de Saint - Exupéryho. 

Deeply connected with the town of Kladno, Project TRUX was operated by promoter and DJ Roman Černý, whose second project Analogic Captive has been also released on CS Industrial label before. His next release, most of all, reminds tasty and well baked baguette which, after it is eaten, sends a listener somewhere among the silent lunar landscapes where he is overwhelmed by an unique atmosphere. Powerful sonic sinusoids moves the stardust, which produces wide spectrum of sounds starting from the mesmerizing metallic loops, noises and echoes giving listener an authentic feeling of sound flow across the lunar wastelands, to hymnal choirs celebrating human organic interference inside those enigmatic soundscapes. During 50 minutes you will meet 7 tracks, mastered by the sound magician Václav Pastora, also from Kladno, which will serve you truly delicious experience similar to movies of Karel Zeman or Antoine de Saint-Exupery's novels. 
(Radek69)
2000 Self-released 

released 14 August 2014

28.07.14

NDE - Change Your Mind, …If You Don´t Mind!



NDE (Near Death Experience) je jedním z projektů, na kterých se podílel dodnes aktivní a světově uznávaný hudební experimentátor českého původu, ve světě hudby známý jako Slavek Kwi (mj. též Quarantaine, Artificial Memory Trace). Projekt NDE byl zalozen na konci 80tych let společně s Honza-Sculpteur De Sons, pozdeji se připojila také zpěvačka Claire Blach a M2w. Slavek ještě za dob komunistické totality emigroval z tehdejšího Československa do Belgie a v zahraničí působí dodnes. Album „Change Your Mind“ nabízí vybrané fragmenty z živých improvizací NDE na koncertech v belgickém Lutychu v letech 1991-1992. „Change Your Mind“ je pak mimo jiné důkazem, jak široký může pojem industrial být. Spíše než temné industriální plochy čekejte zvukové artefakty, kde se prolínají hry s útržky lidských hlasů a hovorů, temné rytmy, občasné zvuky trombonu, kousky elektroniky, to vše místy „okořeněné“ Slavkovou speciálně upravenou elektrickou kytarou (takzvany "tritar"). Album vyšlo původně v roce 1993, kdy si je členové NDE vydali v Belgii samonákladem jako kazetu. CS Industrial nyní nabízí první vydání také ve formátech MP3 a FLAC. I po 22 letech zní nahrávka pořád svěže a zajímavě a je tak důkazem, že na dobré muzice zub času žádné stopy nezanechává.

NDE (Near Death Experience) represents one of the projects involving world renowned experimental sound-artist and performer Slavek Kwi. Of Czech origin, Slavek emigrated from his country of birth in 1986 due to the oppressive communist regime. Slavek lived in Belgium for fourteen years before settling in Ireland. Project NDE was formed in the late 80ties together with Honza – Sculpteur Des Sons; they were later joined by singer Claire Blach and M2w.  The "Change you Mind" LP offers selected fragments from NDE's live performances in Liège, Belgium, between 1991-1992. The LP proves, among the other things, how wide and rich the genre of industrial music can be. Rather than dark industrial soundscapes, you may expect sound artifacts consisting of collages of human voices and conversations, obscure rhythmic patterns, incidental sounds of horns and subtle electronic sounds mixed together with the strong presence of Slavek's modified electric guitar (so called "tritar").  The album was originally self released by members of NDE in Belgium as a cassette tape in the year of 1993. The CS Industrial is now offering you the release, for the first time ever, also in MP3 and FLAC file formats. Even 22 years after its original release, the record still maintains its freshness and complexity which proves the fact that good music never grows old.

released 28 July 2014

17.07.14

O hledání v těch nejhlubších temnotách, které při tom skrývají tolik světla a radosti!


Projekt, který svou rozsáhlostí a zajímavostí nemá u nás obdoby. Také takto by se dal označit internetový label a zároveň i web plný rozhovorů, článků a dalších informací o překvapivě silné, pestré a tuze zajímavé historii tuzemské industriální scény CS Industrial 1982-2010, který od roku 2011 mapuje i ty nejpodzemnější tváře a odnože hudby industriální, ale i příbuzných a mnohdy pevně spjatých směrů, jako elektronika, dark ambient, noise a další. Za celým projektem stojí tři přátelé a lidé ze scény, Přemek, Čenda a Michael. Vše další a podstatné o celém tomto úctyhodném dění nám už tedy povypráví oni sami, ať již v jednotných odpovědích jako celá redakce, nebo i každý zvlášť. Vstupte do světa, kde zdánlivě vládne temno, ale jeho pestrost a kreativita je ve skutečnosti nesmírně barvitá a barevná.

Celý rozhovor zde: 


23.06.14

Noise Attack - Noise Attack I & II


Někdy se stane, že se zrodí hudba, kterou zkomponuje člověk, který se vlastně hudbou vůbec nezabývá. 
To je také příklad jednorázového prokjektu "NOISE ATTACK", který ve stylu art brut ztvárnil travestii noisu postavenou na manipulaci se zvuky nahrávanými z rádia. Autor Jéňa Černý svoji nahrávku věnoval příteli, hudebníkovi, industrialistovi Martinovi Jarolímovi (Einleitungszeit, Inborn Indolence, VO.I.D). Nahrávka vznikla v letech 1989 na 2 magnetofonových kazetách jako Noise Attack a Second Noise Attack. Reedice na labelu CS Industrial zahrnuje obě původní alba pod názvem  Noise Attack I & II. 

Sometimes, is born music from persons who they are non-musicians. 
So that's another way is one-time project the "NOISE ATTACK", who in the ´art brut´style like noise travesty;it is built on the sound manipulation of the radio sounds. Johnny Černý - the author, his recording devoted to his friend Martin Jarolím,who is true industrialist musician (Einleitungszeit, Inborn indolence, VO.ID). This record was established in 1989 on a two MC tapes like Noise Attack and Second Noise Attack. Reissue on the CS Industrial label includes both the original tapes called Noise Attack I & II.

released 23 June 2014

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/noise-attack-i-ii

14.05.14

Analogic Captive - TYF (1996​-​1999)



Zvuková lázeň z kladenských oceláren 
Pražské předměstí Kladno můžeme s chutí označit jako klíčové město na české industriální mapě. Sídlí zde renomovaný label Monopol Records, v devadesátých letech zažíval slávu klub 19 a tou dobou se areálem oceláren Poldi potuloval také Roman Černý. Jeho projekt Analogic Captive se nechal zjevně inspirovat tou nejextrémnější porcí power electronics. Na jeho kolekci prací z let 1996-99 nazvanou Tyf najdeme všechny nezbytné elementy tohoto extrémního stylu. Zajatec obklíčen analogovými syntezátory podává syrové svědectví o lidských zrůdnostech jako memento k hrůzným činům,které se už nesmí opakovat a nastavuje zrcadlo jen pro ty nejotrlejší. 

Sound Bath from Kladno Steel Works 
The Prague suburb Kladno can be declared with pride a key point in the Czech Industial map. Reputable label Monopol Rec has its base here, Club 19 enjoyed its glory in the 1990s, and in that time, Roman Černý wandered through the Poldi Steel Works area as well. His project Analogic Captive was apparently inspired by the most extreme portions of power electronics. We find all the essential elements of this extreme style in his collection of works from the years 1996 to 1999 called TYF. The captive surrounded by analog synthesizers brings raw testimony of human monstrosities as a memento of the horrific deeds, that should never be repeated, and reveals the facts that only the most hardened can handle.

released 14 May 2014

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/tyf-1996-1999

06.05.14

Česká industriální scéna od totality k dnešku

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

   V únoru 2015 uplyne 20 let od smrti jednoho ze zakladatelů české industriální hudby Jaroslava Paláta a je trochu s podivem, že teprve 23.11. 2013 se odehrála zádušní kovová bohoslužba v podobě vzpomínkové akce na jednu z nejvýznamnějších a nejdůležitějších postav tohoto žánru v našich zemích....
   ....Industriál nespadl jen tak z nebe, ani nepřišel jako vedlejší produkt pekla, i když si vzal to nejlepší z obojího. Ve světě, ale i v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku má za sebou industriální hudba dlouhý a dramatický příběh o jehož nastínění se zde chceme pokusit. Neklademe si za cíl zmínit zde každou kapelu či projekt z více než 150 jmen, které zatím eviduje projekt CS Industrial, ani zaplnit veškerá bílá místa dějin tohoto žánru v našich končinách. Postačí nám jednoduchý vhled, sledování jedné zásadní červené nitě tendencí, obsahů a forem, která se vine celou československou extrémně elektronickou scénou a dává jí specifický zvukový tvar....

Přemysl Ondra, 2013

celý článek o historii československé industriální hudby si můžete přečíst v novém Živlu č. 38
  

19.04.14

Suicidal Meditations - Live History I



První kolekce nahrávek zachycující živou podobu Suicidal Meditations, jednoho z nejdůležitějších uskupení na české industriální scéně na počátku 90. let. Strhující zvukové obelisky, ze struktur dobře kontrolovaného hluku se vynořují drásavé vokální útržky (Silvia Hromádková), kreativní samplování principála scény (Jarda Palát), který také kontroloval výsledný zvuk od mixážního pultu. Nahrávky byly pořízeny v klubech Delta a Rock Café v Praze letech 1990 - 1991. Tracky 1 - 5 pochází z II. Festivalu industriální hudby

The first collection of live recordings showing the live version of Suicidal Meditations, one of the most important projects in the Czech industrial scene in the early 90s. Breathtaking sound obelisks that the structure of well-controlled noise emerge harrowing vocal snippets (Silvia Hromádková), creative sampling of the principal scenes (Jarda Palát), which also controlled the resulting sound from the audio mixer. Recordings were taken in clubs and Delta Rock Cafe in Prague 1990 - 1991. Tracks 1-5 comes from II. Festival of industrial music in Prague.

released 19 April 2014 

03.04.14

Sagramon

   Ahoj René (René Dorian Schwarz), na úvod nám prosím tě představ sebe a svoje aktivity, hlavně label, Sagramon a případně další přítomné či minulé projekty.
   Salute Kazimíre, jak se daří? Zdravím Tvou rodinu! Možná bych začal aktivitami, první významnější věcí bylo distro, které jsem začal dělat v roce 1993 pod názvem Raw Deal, skladoval jsem vše možné od blacku po industrial. Taky jsem tenkrát psal do několika časopisů a zinů, dokud jsem nezlenivěl. To bylo v Británii, v roce 2000 se kapitola Raw Deal uzavřela, jelikož jsem se přestěhoval do Čech. Cryptosonic label vznikl původně za účelem vydávání alb Sagramon, ale brzy se to zvrtlo širší dimenzi a zapojilo se více lidí. Za tři roky existence vyšlo asi 12 věcí. V součastnosti tvořím dvě hudební entity Sagramon (dark ambient) a Mahátma (shamanic drone doom). Dříve to bylo pár kapel nebo úletů s klukama z Demoniac a V.O.D. V Anglii jsem se nějaký čas živil jako studiovej bubeník. 

  Ty jsi rodilý Angličan? Co tě vedlo k tomu, přestěhovat se do Čech, většinou se taková migrace odehrává v opačném směru? Zajímalo by mě také pro jaké kapely jsi v Anglii bubnoval ve studiu? 
   Jsem kosmopolitní typ, takže národnost není vůbec důležitá, ale byrokraticky mám anglicko-německo.český původ. Zpočátku jsem do Čech přijel na rok, zpomalit životní tempo a užít si přírody a klidu. Ale nějak jsem se tu usadil a narodila se i dcerka, chceme ji vychovávat na čerstvém vzduchu a ke vztahu k přírodě, takže zatím budeme zde v Trutnově. No a když se mi zasteskne tak jedu do Británie za kámošema a uspořádáme nějakou párty! k druhé otázce, pro pár punkových a metalových kapel např. Winter Torment, Brainpause, Church Of Sorrow, Ice Axe, plus nějaká muzika pro BBC. 


   Jak vznikl název Sagramon a co znamená? Kdo všechno tvoří Sagramon? 
   Sagramon znamená všechno co chceš, záleží jen na tvé fantazii. Je to one-man band, tzn. pouze má osoba.

  Nevydržím už více odkládat otázku, která mě u tebe zajímá úplně nejvíc, tak rovnou k věci: tvoje inspirace. Chci slyšet tuny zajímavých jmen, názvů, stylů... ale rád bych také slyšel co se aspoň částečně podobá Sagramonu, jak hudbou, atmosférou, odkazem, grafikou... to co s tím souvisí. Celtic Frost jsou sice super, ale při identifikaci Sagramon mi nepomůže. Nebo ano? 
   Jsem inspirován tunou věcí, od sci-fi, horor, politika, historie, spiritualita, příroda, literatura. Z knih Osho, E. Fromm, N. Walsh, A. Alford, J. O´Donohue. Z muziky poslouchám spousty stylů, nejlepší hudba je však ticho! Dřív jsem býval hodně ortodoxní, poslouchal pouze extrémy (80. léta), ale postupem času, možná věk nebo spíše experimenty s drogami mi otevřely mysl a teď si poslechnu téměř vše. Na tvorbu Sagramon má vliv asi můj vnitřní svět a snad četba o zapomenutých místech na naší planetě, hlavně v podzemí. Jak jsi přišel na Celtic Frost? To jsou moji oblíbenci z dávných časů... 

   K hardcore/punku se lidé dostávají buď přes chlast nebo metal, nejčastěji ale přes kombinací obojího, jak jsem ty dostal k noise/dark ambientu a podobným věcem? 
   Moje první deska, kterou jsem vlastnil byla v roce 82 Iron Maiden Killers. Od té doby jsem věděl, že metal bude můj životní osud. Samozřejmě dnes to není pravda, jelikož se člověk mění a cesty jsou různé, ale nejdřív tedy Iron Maiden potom Venom, Hellhammer, Slayer, The Exploited, D.R.I., Larm, Cryptic Slaughter, Cathedral, Beherit, Impaled Nazarene, Mayhem, Samael, Ols Funeral, pak přišlo období drog, ecstasy, LSD, snow, speed, prozac, a s tím rozplynutí hranic a bariér. 

  Takže drogy mají v sobě i určité plus, myslíš, že se dá o nich mluvit bez toho aby to vyznělo jako jejich propagace? Já si myslím, že záporné stránka drog (fyzická/psychická závislost, sociální problémy...) je úmyslně a násilně propagovaná, často až nepravdivě zveličovaná společností, osobně znám několik lidí, kteří drogy nepravidelně berou a nemají s tím žádný problém, prostě jich dokáží využít. Podobně jako s alkoholem, je rozdíl opíjet se v hospodě do němoty a tvořit něco doma při pár sklenkách víny. Co si o tom myslíš? 
   Jasně, že mluvit o drogách se dá, ale když to otiskneš do časáku nebo zinu, musíš to napsat chytře, aby tě nemohlanějaká neznalá duše obviňovat. jako vše, drogy mají i svá negativa, ale jsou zbytečně nafukována a zveličována médii a neznalci. Jednou kdysi prohlásil nějaký americký policajt větu: "Jakmile si naše dítě dá jednu cigaretu marihuany, tak ho provždy ztratíme". Myslím, že toto hovoří za vše. Ano, takové dítě, či člověk se skutečně ztratí, začne přemýšlet na jiné úrovni, a možná ho přestane zajímat špína tohoto světa, která je nám vkládána od narození do hlavy. Co řeknu je klišé, ale alkohol a tabák jsou mnohem nebezpečnější a návykovější drogy, a největší drogou pro většinu civilizace je shromažďování majetku a věcí, nikdy nemáš dost a potřebuješ víc a víc! S alkoholem já rozděluju lidi na tři druh: prvnímu druhu říkám veřejní opilci, druhému domácí opilci a pak je třetí, a to jsou příležitostní pijáci, k těm se řadím asi já. 

   Člověk když zakládá kapelu tak se rozhoduje co bude hrát, myslím, že většina lidí má ráda různou muziku, že ten proces rozhodování vždy ve větší či menší víře existuje... co tebe vedlo k tomu dělat tak temnou mystickou tvorbu jako je Sagramon, nějaké to prvotní nakopnutí a potom potvrzení "ano to je to co chci tvořit"? 
   Myslím, že touha tvořit temný zvuky přišla, když jsem poprvé slyšel Mortiise, dělat tento druh zvuků, avšak mnohem temnější a podzemnější, to bylo někdy v 94, ale trvalo to dalších pět let než došlo k realizaci Sagramon, vše ve mně zrálo, bujelo, rodilo se. 


   Tvůj další projekt Mahátma vydal doteď jen jedno CD, je to mrtvý projekt nebo jen spí? Jak by jsi popsal rozdíl mezi Sagramon a Mahátma? 
   Je obtížné říci kolik alb Mahátma vydal protože mnoho materiálu vyšlo v nedotknutelných formátech. Například album Spiritual Whip je ve formátu nicoty a toto album obsahuje všechny minulé a budoucí skladby, molekuly a životní formy, jak existující tak neexistující. Pokud máš na mysli zmaterializovaný formát, tak alba jsou dvě, první se jmenuje Transcedental a nové, z podzimu 2003 nese název Tantric Incineration. Rozdíl mezi Sagramon a Mahátma je značný, první projekt vznikl teprve před 4 lety, zvuky Sagramona evokují mentální obrazy a fantazii, je to výlet do temných jeskyní a hrobek. Mahátma tu existoval vždy, již od Velkého třesku. Jeho hudba je jako návštěva budhistického hrámu, záleží jen na posluchačově vnitřní evoluci. Hudba Mahátmy je tvořena takovým způsobem, v takových proporcích, že když budete poslouchat, propadnete se do ticha. 

  Co je to za kresbu na zadním obale Transcendental CD... mimo hudby jsou vlastně obaly tvých alb jediným informačním pojítkem s tvým myšlenkovým světem, můžeme je takhle brát? Jak hodně jsou obaly alb pro tebe důležité? 
   Kresba na zadní straně Transcendental je Mahakala, šestiruké božství, které nás ochrání před zlem. Obaly jsou pro mě nesmírně důležité, rád si je navrhuju a dělám sám a do budoucna plánuji alba, která budou mít individuálně ručně dělané obaly. mnoho informací na obalech není z důvodu ponechání prostoru mystéria posluchači. Pokud se bude chtít někdo dozvědět více, může nás kontaktovat a my mu rádi poskytneme veškeré životně důležité informace. 

   Když komponuješ, děláš to s nějakým úmyslem, v nějaké linii, že by jsi chtěl aby to v lidech vyvolávalo ty pocity které by kompozice mohli evokovat? Máš dopředu představu co chceš z toho dostat, nebo je to hlavně věc experimentování a konečná pocit zásadně necháváš na posluchači? 
   S žádným úmyslem nekomponuji, některé věci mám hotové za 1 den, jiné za 2 měsíce. Dá se říci, že z části se jedná o konstrukce zvuků, vrstev a nálad, zbytek je čistá improvizace. Matná představa jak se věci vyvinou u té které skladby existuje, výsledný pocit ale nechávám na posluchači. lid mi píší, že má hudba jim pomáhá při meditaci, u jiných to navozuje pocit ztracenosti v podzemním světě či bloudění po zatuchlých katakombách. V každém případě radím posluchači aby nepřemýšlel o této hudbě, proč, co a jak. Teprve potom dojde k uvolnění a zjevení. A zjevení přichází ve chvíli, když zmizí vědomosti. Jsou dvě možnosti: buď o něčem přemýšlíte nebo to prožíváte. Čím víc člověk přemýšlí, tím víc se vzdaluje od toho, co je zde a nyní. Přemýšlet o něčem znamená ztratit s tím kontakt. 

   Z hlediska tvoření zvuků, které jsou pro tebe nejzajímavější nástroje a přístroje, co v tvé podiovce nesmí chybět? 
   U Sagramon tvoří základ syntíky, pak jsou přidávány různé field recordings a jiné samply. S Mahátma jde o kostru el. kytary, basy, bicích a k tomu experimenty s rozbitým mikrofonem, rozbitejma kytarama, krabičkama atd. Blbnu s rozličnými nástroji, vlastnoručně vyrobenými a věcmi, které najdu při procházkách přírodou, plechovky, zvířecí lebky, parohy, pařezy... 

   Myslím, že lidé, kteří se nevěnují takovým nehudebním odvětvím jako ambient, noise... atd mají celkem problém rozlišit dobrou nahrávku od špatné, zajímavé zvuky od šedé nudy. Možná to není právě problém , možná to je věc vkusu, síla recenzí či kouzlo okamžiku... každopádně by mě zajímalo co by měla dobrá zvukově experimentální náhrávka podle tebe obsahovat? Jestli máš chuť, mohl by jsi třeba rozebrat nahrávky Sagramon, co chybí u jedny, nebo naopak s čím jsi spokojený u jiné... pěkně popořadě.    
  Nerozeznávám dobrou nahrávku od špatné, jelikož každý zvuk je hudba, vibrace. Existuje zde jediný rozdíl a to je zda tvořím ze srdce či z mysli. Tvorbu ze srdce nazývám uměním, tvorbu z mysli řemeslně technickou výrobou. Umění není podřízeno vnějšímu cíli, tudíž tomu, kdo tvoří hudbu nebo experimentuje se zvuky ze srdce je úplně jedno, zda má jednoho či tisíc posluchačů. Z tohoto důvodu vydávám věci pouze na kazetách a CDr. Na recenze nedám, jelikož takováto hudba je metafyzická záležitost. Slova sama o sobě nemají význam. Jen prožitky mají význam. pokud jde o každodenní život je jazyk užitečný, avšak nemůžeš s tím sestoupit do jiných sfér, protože tyto sféry jsou neverbální. 

 Znám několik podobných projektů jako Sagramon a myslím, že nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že množství z nich, vychází i na velmí známých labelech, nesahá Sagramon ani po paty (za to nechci žádný cédéčka zdarma to si prostě myslím). Proto jsem velmí překvapený, že si ho zatím nikdo nevšiml, žádný vydavatel. Že si svoje alba vydáváš sám jen jako CDr. Posílal jsi svoje nahrávky někam, jaké přišly ohlasy, kontaktoval tě někdo...? Možná, že tě to takhle baví? Nemůžu se zbavit pocitu, že když tě ještě nemají v nabídce takový Release Rec., tak vědí prd a měli by se radši věnovat dechovce. 


   Díky ta Tvá slova. Pár nabídek jsem dostal, což mně překvapilo, protože ty lidi co měli zájem o vydávání vůbec neslyšeli moji hudbu, pouze na základě rozhovorů a recenzí v komerčních časopisech jako NME, Terrorizer, Dark Life apod... Divné, že? Nicméně, mně totálně baví dělat si všechno okolo toho sám, včetně grafiky, tisku a prodeje. Mám rád přímý kontakt umělec-posluchač, často nezůstane jen u studeného obchodu, ale člověk pozná zajímavé lidi a volnomyšlenkáře. Vydávat si budu vždy sám, navíc uznávám D.I.Y. přístup. 

   Poslední nahrávka Sagramon už nebyla nahrávaná v Ancient Graveyard studiu v Londýně, kde jsi ji nahrával? Co si myslíš o nahrávání/vydávání experimentálních zvuků doma, mám na mysli takový ten syrový harshnoise, který nahraješ s počítačem nebo pár knoflíkama na zpětný vazbě? Dělal jsi někdy něco podobnýho? 
   Nic takového jsem ještě nezkoušel, ale někdy na to dojde. Mám rád home nebo garage nahrávání, viz např. prvních pár Bathory alb nebo Darkthrone. Preferuji vůbec takový ten drsný a špinavý zvuk před klinicky čistým. Proto se mi asi líbí kapely, které se nezbavují nechtěných zvuků jako většina muzikantů. Poslední nahrávka Sagramon opět proběhla v Ancient Graveyard, s kamarádem to lehce upravíme a pak se jde na pivo. Syrový harshnoise asi nepotřebuje studio, ale nevím, třeba takový Whitehouse zřejmě připravují materiál v kvalitním studiu, opravdu nemám potuchy. Ale domácí nahrávání je sranda přímo od srdce, proč ne. 

   Moderní esoteriku z hypermarketů a laciných čajoven bychom mohli přirovnat k pop punku trendu v hc/punk scéně, jaký máš pocit když jdeš okolo tyčinkami vyvoněného koutku s jasmínovým čajem v místním hypermárketu, kdy hraje ve studiu naprogramovaný zvuk prodávající se jako zvuk velryb...? Prošel jsi si někdy i takovým levelem? 
   Souhlasím s Tebou, komerce je všude a někdy je těžké zůstat sám sebou. Naše doba stvořila člověka, který je jenom fasáda, maska. Uvnitř není živá bytost. Je to vzor chování, model manýrysmu. Mnoho zdání, málo bytí. Téměř zde není individuální vědomí, pouze skupinové. Splýváte s davem a stáváte se roboty. Zminuješ doom metal. Khanate a Boris mám rád, to je totiž pravej doom, zrovna tak jako kapely Sunn O))), E. Wizard, St. Vitus, Candlemass, Solstice. Jaký level máš na mysli? něco z New Age hudby si poslechnu, ale od umělců. kteří netvoří pro supermarkety. Bylo by skutečně zajímavé pozorovat skrytou kamerou reakce lidí na které se při nákupu valila tektonická smršť Sagramona! 

Rado Kovacs 
Kaz č. 7, 2003

14.03.14

Salon Von Decadence - Deine Mutter Fickt Mit Luzifer! (1994-1996)



Album je kolekcí živých i studiových skladeb let 1994 až 1996 které vyšlo pod názvem History of Decadent Noise v roce 2006 zde navíc s bonusovou verzí Emantipation z roku 1996. Exkluzivní procházka světem SVD od atmosférickým kusů (Emantipation, Emantipation-Everyone is a Bitch), k drásavě existenciálním (No Exit), temně ambientním (Das Boot) až k agresivním vypalovačkám (Erste Reich). Lahůdkou je First Night Is Red se svou industriálně black metalovým soundem nebo naopak relativně přímočará rocková písnička v Sevent Nigh.

The album is a collection of live and studio tracks from 1994 to 1996 which was released under the title History of Decadent Noise In 2006, here is the additional bonus versions Emantipation of 1996. Exclusive tour of the world SVD atmospheric pieces (Emantipation, Emantipation-Everyone is a Bitch), the harrowing existential (No Exit), dark ambient (Das Boot) to aggressive burners (Erste Reich). 
Another delicasy  is the song First Night Is Red with its industrial-black metal sound or vice versa relatively straightforward rock song in Sevent Nigh.


released 14 March 2014 

09.03.14

Ars Morta Universum

"Pohřebiště masové kultury"

Mic: Co je to AMU?

Tom Saivon: Ars Morta Universum je kulturně-informační báze, v jejímž rámci jsou pořádány akce kulturního odporu a šířeny podvratné informace. AMU je součástí širšího projektu Resistance Bureau, jenž má dlouhodobé, ryze kulturní cíle. Obýváme podzemí, ale nejsme underground. Tato nálepka sebou nese jakousi zhoršenou kvalitu - amatérismus, špatný zvuk. Slyšíš jak šumí? Stojíme mimo tyto kategorie. Svoje myšlenky chceme svobodně šířit v co nejširším rozsahu. Neuvažujeme lokálně, neuvažujeme nacionálně v rámci jednoho státu; momentálně jsme tu umístěni. Nepřistupujeme na hru, v níž je nám vnucován daný kulturní model. Máme vlastní vize. Zdůrazňuji, že pracujeme na kulturním poli a naše cíle jsou neskromné. Jsme obětí kulturního marasmu, kterou nechceme být. Média nám musí padnout do rukou, zhroutit se na kolena jako oddaná dívka. Potom přijdou naši lidé.

Kdo v AMU dělá, kolik Vás je?

Naše řady se rozšiřují, z čehož mám pochopitelně radost. Obzvláště iniciativní jsou v daném okamžiku naše dívky a ženy, které svou krásou a energií dokážou zlomit srdce nejednoho neoblomného kmeta. Pro AMU to znamená příliv očekávaných finančních prostředků v podobě sponzorských darů na podporu našich aktivit. Zatím se například nepodařilo založit hudební vydavatelství. Doufám, že se tak stane v nejbližší době.

Ale budete mít časopis, ne?

To ano. A velice brzy. CONTROVERSIAL se stane postrachem masové kultury, jejíž pohřeb připravujeme na počátek příštího tisíciletí.

Co děláte za akce?

Základní náplní subverzívní politiky AMU jsou i nadále živá vystoupení spřízněných tvůrců. Tematicky se pohybujeme v oblasti (post)industriální, experimentální, neoklasické, dark-ambientní a noise hudby a performance jakéhokoliv druhu. V budoucnosti pravděpodobně přistoupíme k pořádání výstav a otevřených diskusních fór. V mnohém navazujeme na futurismus, dada, surrealismus. Naše hudební architektura je vystavěna na základech, jež položila konkrétní, klasická a moderní vážná hudba, raný industrial 70. let. Tyto myšlenky jsou stále živé. Filozofií a podstatou naší práce je kulturní terorismus, kulturní reakce a odpor. Ostatně, něco podobného již dnes realizuje dívčí akční skupina Violenta Projecta, jež je organickou součástí AMU. Každodenní akcí je naše vlastní existence. Připravujeme manifesty, jejichž publikování zahájíme 1.1. 2000.

S kým nejčastěji spolupracujete?

To je dobrá otázka - s ní budu brzy hotov. Téměř s nikým nespolupracujeme. Máme špatné zkušenosti s různými lháři, kteří se tváří jako přátelé. Jsme uzavřeným, vnitřně dobře organizovaným systémem, jehož efektivnost vzrůstá. V tomto okamžiku máme již dostatek přátel, kteří s námi tak či onak spolupracují, pomáhají nám. Nejde ovšem o žádné instituce, ale o soukromé, velmi chudé osoby. Naše spolupráce na domácím teritoriu je ojedinělá. Navíc mnohdy jen ztrácíme čas. Pro své ne zcela běžné zaměření není jednoduché pocítit opravdovou blízkost a vášeň. Jisté pochopení pro naše aktivity má Open Society Fund a spolupracujeme s Terminal Barem. Naši spojenci žijí v zahraničí - na Východě i Západě. Momentálně budujeme East-European Alliance Network. Stále častější jsou výjezdy do zahraničí, které se setkávají s příznivou odezvou.

Co může člověk najít na Vašem webu?

Náš web ART AND INDUSTRY je elektronickým orgánem, prodlouženou rukou a údem naší organizace. Budu konkrétní, obsahuje avíza a informace o připravovaných akcích, rozhovory, články, fotografie a spoustu linek do globálního elektronického světa. Naše adresa je www.macabre.cz (nefunkční 2014). Hlavním cílem je mediální podpora domácích projektů, které považuji za velmi slibné.

Co považuješ za největší úspěch AMU?

Jednoznačně největším úspěchem je průnik do západního kulturního prostředí, k čemuž významně přispělo několikatýdenní západoevropské turné SCHLOSS TEGAL za účasti českých projektů VO.I.D, SKROL, SEISMIC WAVE FACTORY a slovenských EINLEITUNGSZEIT. Doba izolace skončila, je pryč. V Polsku, Německu, Rakousku, Belgii, Rusku, USA a Brazílii vzrůstá zájem o naši tvorbu, vydávají se naše desky.

Úspěšné byly rovněž koncerty zahraničních projektů, které jsme pořádali v posledních dvou letech - CONTROLLED BLEEDING, CON-DOM, INADE, NON, DEATH IN JUNE, BAD SECTOR, NOCTURNAL EMISSIONS, SCHLOSS TEGAL, DEATH SQUAD, RADIOSONDE, SCOT JENERIK, MELT-BANANA. Jak vidíš, pracujeme nad-národně, bez ohledu na jazykové, kulturní, historické či politické bariéry.

Největší úspěch, jak říkáš, máme ale doufám ještě před sebou. Vidím horizont zalitý světlem. Cítím, že z Východu vane svěží vítr. Tlak a intenzita sílí. Neakceptujeme nesmyslný anglo-saský kulturní diktát. Jak jsem již řekl, žádný kulturní ani jiný diktát pro nás neexistuje. Současná politika showbusinessu a médií vede k jedné jediné globální kultuře, která ovšem s kulturou nemá nic společného. Není součástí nadstavby, je přímo v samém jádru průmyslu.

Co to je vůbec Industrial?

Industrial je teritorium, které momentálně obýváme. Ritualizace zvuku a slov. Půda nabitá elektřinou. Budoucnost.

Jak ses dostal k industrialu?

Vyrůstal jsem na sídlišti, v prořídlém háji paneláků, který byl počátkem 70. let vztyčen na bývalé skládce (Trutnov, pozn. 2014). Ze šestého patra jsem měl otevřený výhled na pracovní tábor, kde trestanci pod samopaly vojáků na strážních věžích budovali hotel a nějakou administrativní budovu. Utkvěla ve mně šeď, otroctví, bída a násilí. To vše jsem sledoval se zatajeným dechem. Stavba trvala pět let, žil jsem s ní - s infrastrukturou, která kolem ní vznikala. S kamarádem, měl přezdívku Kanál, jsem prolézali potrubí a kanalizační šachty. Jeho rodiče byli slepci. Jejich byt ve druhém patře je nasáklý teplým, sladkým puchem. V neděli ráno jsem sledoval komunistické seriály, jejichž politické pozadí jsem sice příliš nechápal, nicméně jejich dusná, vší estetice se příčící atmosféra do mě zaťala svůj dráp. Muž na radnici, Inženýrská odysea. Major Zeman jako vrchol ideálu spravedlnosti. Ten idiot navíc vypadal jako můj otčím - blízkost... Z nedalekého fotbalového stadionu doléhá rykot dobytka...nenávist...

Rok a půl jsem žil v Kyjevě, kde jsem vstřebával špínu a komunistický propagandistický kvas.

Tamtéž jsem v roce 1989 poprvé vyslechl nahrávky Laibach, Einsturzende Neubauten a Swans. Dodnes děkuji za tuto příležitost. Zjevení! Když se mi o několik let později dostalo do rukou CD Laibach "Occupied Europe Tour", nemohl jsem je vůbec poslouchat! Obal s ostnatými dráty mi až příliš připomínal dětství poznamenané knihou Malá pevnost Terezín, kterou děd nestačil v knihovně skrýt před bystrýma očima pětiletého chlapce. Kniha se stala na dlouhou dobu mou černou můrou. Z obalu mě ve snech pronásledoval ostnatý drát a hladem a hrůzou vysušené tváře dětí z transportu, z nichž vystupovaly zoufalé, křičící oči. Tehdy jsem začal tušit, že s lidstvem není něco v pořádku...že lidstvo je nemocné.

Co posloucháš za muziku a co bys doporučil čtenářům k poslechu?

Momentálně jsem ponořen v nahrávce Naked Lunch mluveného slova W.S. Burroughse, jehož neuvěřitelně maniakálním a muzikálním hlasem se opájím. Velmi často poslouchám Meat Beat Manifesto, hlavně poslední album Actual Sounds and Voices. Pro geniální, vyprázdněný zvuk mám ve velké oblibě Pan Sonic, často poslouchám dramatické symfonie Miloslava Kabeláče, mám rád Swans, Treponem Pal, Igora Stravinského, Portishead. Ve walkmanu v poslední týdnech jednoznačně triumfuje kazeta s Chemlab a Bourbonesse Qualk. Obecně mohu říci, že mě fascinuje emocionální hudba - je mi celkem jedno, zda pro někoho “pozitivní”, nebo “negativní”. Jsou to jen další omezující železné masky. Miluji nátlakovou, agresívní a manipulativní hudbu. Obraz dominance nade mnou. Zvukové ztělesnění umění jako dominantní síly. Božství. Zvuk jako tělo. Hodně mě uchvacuje zvuk - v industrialu surový, v popu zase dokonale uhlazený. Rozhodně se bráním bezduchým, eklektickým avantgardním výbojům, jež jsou zahlceny formalismem "avantgarda-pro-avantgardu". I když čas od času kolážím propadnu – v tom případě dávám jednoznačnou přednost The Hafler Trio, vynikající jsou rovněž Francouzi La Kuizine, kteří tady za pár dnů budou hrát. Naprosto skvělí jsou Today is the Day, jejich koncert v Bunkru byla jedna z nejlepších shows, jakou jsem kdy zažil – společně s Missing Foundation v Rock Café v roce 1992. To byly orgie, elektřina, záplavy energie. Poslouchám Stockhausena, Jeana Schwarze, Ministry, Lard, Dead Kennedys, Martinů, Nurse With Wound, Coil, Public Image Ltd. – geniální Rottenův zpěv. Michael´s Uncle, brněnské E, MCH Band. Nechci se utopit pouze v jednom hudebním směru. Mám rád hudbu, v níž kraluje duch a jejímiž atributy jsou tlak, dynamika, intenzita a energie. Vždy v hudbě hledám pramen, kost a ducha. Poslouchám elektronické pojivo Bad Sector, psychoaktivum Schloss Tegal, dokonalou smrt Einleitungszeit. S radostí si poslechnu inteligentní pop Underworld nebo Massive Attack. Těch věcí je celá řada. V našem úřadu hraje stále nějaká hudba. Ale industrialu bys asi nalezl v mé sbírce nejvíc. O kapelách jako Laibach, Test Dept. či SPK ani nemluvě. Neposlouchám radio. V případě, kdybych měl začít cokoliv doporučovat, zašlu seznam všech titulů, které jsou u mě k dispozici.

Čím se živíš?

Pracuji na Internetu, zabývám se kulturou, politikou a mediálními systémy. Podílel jsem se na projektu PLUG 7, v němž šlo o transformaci člověka v systém, jenž by mohl být vyživován hlukem. Tento projekt bohužel vzhledem k dosavadním možnostem ztroskotal.

Hraješ na něco, vystupoval jsi někdy na nějakém koncertě?

Počátkem 90. let jsem trávil hodně času ve sklepních prostorách. V roce 1992 jsem řval svoje morbidní texty na zhruba osm desítek posluchačů v jednom žižkovském atomovém krytu. V hlavě mi bez ustání zní hudba nebo hluk. Jsem posedlý. Je jen otázkou času, kdy se moje větrem poznamenaná postava objeví na pódiu. Bez ustání - za denního bdění i ve spánku - vymýšlím koncepce živých útoků. Už teď je jisté, že začnu vystupovat se SKROL, pro které píšu texty a dělám samply a produkci. Připravuji ale několik dalších projektů SYSTEMATIC MASS DESTRUCTION, HATE CRIME, MORAINE, podílím se na ZYGODE, AGHIATRIAS, VIACTRIX (vedlejší projekty SKROL). Skutečnou explozí bude ovšem romský industriální projekt ZYGAR, který se bude moci směle postavit po bok Věry Bílé a Kale, Točkolotoče a dalších exponentů stále populárnější romské vlny. Tady půjde o peníze. Ještě mohu prozradit, že mým společníkem bude Robert (Seismic Wave Factory), se kterým budeme společně vytvářet strukturované hlukové základy. Já přispěji slovy a pěkným, melodickým zpěvem.

Choděj lidi na akce?

Momentálně žádné kolektivní slavnosti nezažíváme. Čekáme na svůj čas. Zažehli jsme plamen. Byl nám darován meč.

Jaký máte plány do budoucna?

Za stavu plné profesionality chceme vybudovat nezávislou, autonomní organizaci s vlastním hudebním vydavatelstvím a tiskovými a elektronickými orgány.

Co se nejbližších plánů týká, v listopadu jedeme na německé EAST-EUROPEAN ALLIANCE ON TOUR 1999, po návratu chci dodělat další album SKROL "Dances and Marches", pokračovat v poslechových seancích v Terminal Baru a medializovat kvalitní projekty - ať již na stránkách CONTROVERSIAL, nebo na našem webu ART AND INDUSTRY. V prosinci nás čeká tentokrát třídenní Pražský industriální festival. Připravujeme řadu dalších živých akcí.

Co říkáš na vlnu taneční hudby a její rozpínavost?

Taneční hudba se stala globálním fenoménem. Těším se, až to skončí. Lidé chtějí tančit. Mají strach. Proč dnes tolik lidí tančí? Existuje snad nějaký zvláštní důvod? Zatmění slunce, milénium, 34. 18. nebo jiné "významné" datum? Ano, slyšel jsem pár věcí, které se mi po zvukové stránce velmi líbí.

Mám spoustu odpovědí na tuto otázku a jedna je lepší než druhá.

Dáví mě zvrácený dj-guru model, který směřuje ke hvězdám. Kristus za dvěma gramofony. Mám pocit, že se zrodilo hodně dj-stars, jež brzy vyhasnou. Geniálním obrazem tohoto cirkusu jsou venkovští dj´ové se svými legračními jmény, stačí se podívat do periferních klubů. Je to upocená, masová záležitost jako celý ten nechutný rockový kolotoč. Toto je třeba dekonstruovat.

Ars Morta Universum jde proti módním vlnám a trendům.

Který web tě naposledy zaujal (adresa) a proč?

Skvělé stránky mají Survival Research Laboratories, který najdeš na adrese www.srl.org. Líbí se mi po obsahové i formální stránce. Totéž mohu říct o Stelarkovi. Geniální performer, geniální stránky. Skvělý web mají Les Tambours du Bronx, Metalovoice X a tak bych mohl dlouho pokračovat. Doporučuji linky na našem webu www.macabre.cz (nefunkční, 2014), aniž bych zahajoval nějakou reklamní kampaň. Je to prostě nejjednodušší a mnohem rychlejší, než je zde všechny uvádět a pak hledat. Domácí weby mě po obsahové ani formální stránce nezajímají - s výjimkou www.terminal.cz (nefunkční, 2014) a několika dalších, o nichž zatím nemám tušení.

V jakým klubu se ti líbí?

Industry, 007 Strahov, Terminal Crypt. Společné je jim vynikající prostředí, atmosféra a zvuk. K "sedmičce" mám navíc osobní vztah - mám rád lidi kolem tohoto klubu. V době, kdy nám byly dveře pražských klubů nadobro uzavřeny, byly její prostory naším jediným azylem. Díky. A Ladronka? Ta je se svým okolím magická. Musíme se vrátit.

Co chceš říct závěrem?

Věřím v "pozitivní" myšlení. Nevěřím ovšem laciným sloganům o "pozitivním" myšlení. V jakýkoliv okamžik pozorujme ďábla uvnitř i vně sebe. Buďme bdělí a ostražití. Nyní jsem řekl vše, co bylo třeba.

Do klubu! 1999
původně na Bad Point

16.02.14

Vojenská nemocnice ‎– Sedět na táboře. Diskotéka



Klaus Mike Hübner (*1971, Frankenberg/Sasko) začínal s hudebními experimenty díky přístrojům získaným od svého otce - gramofonu se čtyřstupňovým řízením otáček a především magnetofonu Tesla B100.V roce 1990 objevil hudební software pro ATARI (AMIGA 500) a 10kB samply a začal tvořit. Jedním z prvních „AMIGA projektů“ byla coververze alba Led Zeppelin I. I další Klausovy práce se ubíraly v duchu lo-fi artu. Než v roce 1999 opustil Německo, nahrál tucty kazet a v posledních měsících uskutečnil také několik veřejných vystoupení. Nejvýznamnější se konalo 17. 7. 1999 v Lipsku, kde vystoupil na malém „festivalu“ v mansardě jednoho bytového domu. Následující dva roky Klaus pobýval na Ukrajině, kde koncipoval „Ukrajina Patterns 1 – 3“, první alba, který pak vydal na CD-R. Poté se přestěhoval do Česka. Usadil se v Jihlavě, kde žije dodnes. 

Mike Klaus Hübner (* 1971, Frankenberg / Saxony) started his experiments thanks to his father´s instruments - gramophone with four-speed control and above tape deck Tesla B100. He discovered music software for the ATARI (A500) and 10kB samples, his creation started since 1990. One of the witch first "AMIGA project" was a cover of the album Led Zeppelin I. His next works classify him as lo-fi artist. Before he left Germany in 1999, he has recorded dozens of cassete tape recordings and in last few months he had made several public appearances. The most significant was held on july 17th 1999 in Leipzig, where he appeared in a small "festival" in the attic of a residential building. Following two years Klaus lived in Ukraine, where he conceived "Ukraine Patterns 1-3", the first album, which then went on CD-R. He then moved to the Czech Republic. He settled in Jihlava, where he lives till today. 

released 16 February 2014