29.01.14

Test Dept. - české intermezzo

  Na podzim roku 1985 bylo v Čechách hodně málo lidí, kteří by znali hudbu Test Dept. nebo věděli, že skupina toho názvu existuje. Muzikální obec byla spíše vzrušena zprávou, ža v Praze má prodlévat živá legenda Nico a snad se podaří narychlo zorganizovat koncert. Pár schopných lidí dalo hlavy dohromady, obětavci z Jazzové sekce distribuovali vstupenky a v sobotu 4. října sál kulturního domu na Opatově praskal ve švech. O nevydařeném koncertu (zásluhou českých zvukařů) zde netřeba psát více.
 V ten čas, po obligátních štrapácích na hranicích, kde celníci ostřížími zraky bedlivě prohlíželi instrumenty ala Kovošrot, přijeli do Čech Test Dept. a možná v okamžicích, kdy v Praze zpívala Nico, byli očitými svědky zákroku bezpečnosti se psy při vystoupení punkové kapely Plexis v Liberci. Nebo na nich již ulpíval prach ulic Prahy a oni svým vzezřením a ledabylým oblečením vzbuzovali pozdvižená obočí a otazníky v hlavách, protože vypadali jako zájezd nezaměstnaných nebo cosi na způsob karnevalu chudých.
  Snaha hrát v Praze byla veliká, ale organizátoři koncertu se již popálili jednou, neboť neslavné zakončení neslavného koncertu Nico se konalo v úřadovnách policie a pálit se podruhé tak brzy (původní záměr byl, aby Test Dept. hráli druhý den po Nico, tedy 5. října 1985), nedivme se, se nikomu nechtělo. Vždy bdělé úřady by v tom už asi viděly provokaci. Technickou překážkou navíc se stal požadavek Test Dept. na dvacetičtyřkanálový mixpult, aparát pro jejich performaci nezbytný, ale v Čechách tehdy sehnatelný jen v říši představ.
  Takže se zase jednou něco nezdařilo. I když, pouze negativní to nebylo. Alespoň se lidé dozvěděli, že taková skupina je na světě a to, že nevěděli co hraje, je mohlo motivovat k pídění se po deskách a seznámení se s muzikou Test Dept.

Radan Lexa, Praha, jaro 1988

14.01.14

Abteilung des Intensive Sorge ‎– Abteilung des Intensive Sorge in der Bewusstlosigkeit


Kazeta vydaná v roce 1988 je poslední ze tří nahrávek A.I.S. Název nahrávky - Bezvědomí zřejmě poukazuje na možný klíč k nahrávce. Hudba na kazetě vychází z dřívějších zvukových experimentů se zvukovými smyčkami podobně jako na dřívějším projektu Disharmonic Ballet, ale zde již Palát naplno využívá možností syntezátoru Korg. Do rytmických struktur vbíhají a zase mizí další a další zvukové vrstvy, některé zvolna metamorfují a mizí nebo naopak gradují do znepokojivé kakofonie. Modulované zvuky v kompozicích připomínají rozostřenou realitu, právě tak jak ji může vnímat člověk v bezvědomí nebo hluboké meditaci. Sugestivní, bohatě strukturovaný materiál anonymních kompozic lze považovat za vůbec první pokusy o hudbu s psychoakustickými účinky v rámci české industriální scény. 

Cassette released in 1988 is the last of three recordings A.I.S. Name of the recording - Unconsciousness probably points to a possible key to the recording. Music on tape builds on earlier experiments with sound audio loops, like the earlier project Disharmonic Ballet, but there has Palát full advantage of opportunities Korg synthesizer. Into rhythmic structures appearing and disappearing more and more layers of sound, some slowly morph and disappear, or not to end fairly disturbing cacophony. Modulated sounds in compositions reminiscent of blurred reality, just as we may perceive a person unconscious or deep meditation. Vivid, richly textured materials anonymous compositions can be considered as the first attempt to music with psycho effects within the Czech industrial scene.

released 14 January 2014 

05.01.14

Kateřina Sidonová - Veselí filištínové - osmdesátá léta

  Toto jsou úryvky z blogu Kateřiny Sidonové, kde vzpomíná na osmdesátá léta a byly psány pro Deník Referendum. Použili jsme jen části týkající se skupiny Veselí filištínové a jejího zakladatele Tondy Hlávky. Ale doporučujeme kvůli souvislostem si to přečíst celé.

1984
  ...Jednou mě vzal do hospody U Loupežníka. Seděl tam takovej zrzavej kluk a moc nemluvil .... Jedna holka mi později řekla, že ten Tonda, co tam s náma byl a tiše popíjel pivo, je prej „těžce zajímavej“. Nevím, seděli jsme pak ještě u něj před domem na lavičce a to taky nic moc neřekl ... „Nechoď, přijde Tonda a přinese nějaký víno.“ Přišel. Flašku si syslil a nikomu nedal. Když jsem mu ji chtěla sebrat, spálil mi hřbet ruky cigaretou...


1985
  ...Hrabe se mi v deskách, pak pustí Hendrixe ... Nosil koženou bundu a úzký džíny s nohavicema obarevnýma na zeleno. A měl vlnitý zrzavý vlasy ... Došel ke gramofonu a nekompromisně sundal Arakain nebo co to hrálo a šoupnul tam Dead Kennedys, co si nesl z burzy. Museli jsme odejít, protože zavládla velice hustá atmosféra. „Zasraný intelektuálové,“ ulevil si venku ... Chodila jsem s Tondou na mejdany jeho kamarádů ... a poslouchali u toho Kečup, Tondovu bejvalou punkovou kapelu A 64 nebo Flastr a pak, když jsme šli po ulici, kopali do popelnic, na záchodcích rvali ze zdí baterie a drtili skleničky v dlaních, který jim pak krvácely ... Tonda má kapelu Veselí filištínové, první koncert měli s Garáží a Matějem Čechem na Chmelnici. Já tomu nerozumím, co hrajou za hudbu. Prej industriál ... „Před sálem by se měli rozdávat pytlíky na zvracení,“ řekl Jarda Palát. „Takovou muziku chci hrát.“...


1986
   ...Nevím jak ho to napadlo, ale chce, abych zpívala v jeho kapele Veselí filištínové. A protože bejt zpěvačkou je jeden z mých snů, tak proč ne. Jenže oni chtějí můj hlas jako další hudební nástroj a nepřejou si, abych cokoli sdělovala a tak za sebe řadím slova a je jedno, jestli dávají nějaký význam ... Po dvou koncertech si Tondu pozvali k výslechu na Barťák a vzápětí mi paní z Nebušic oznámila, že jí bylo doporučeno, aby nás už nezřizovala. Na Barťáku se jim nelíbilo, že kapela stojí k publiku zády a máme zhasnutá světla. Prej že jsme zodpovědní za to, co se v sále děje. „Co kdyby tam vzadu pod stolem někdo souložil?“ ... Ke klubu Na Chmelnici přibyl Opatov. A zřizovatelku nám začala dělat Elen, která tam pracovala. Občas si s náma zahrála na saxofon. Zkoušíme ve starý Sračkárně v Bubenči mezi obrovskýma prvorepublikovýma (nebo možná i staršíma) strojema. S Elen a Irenou jsme si založily holčičí industriální kapelu Osvobozená domácnost, ale ta po prvních dvou zkouškách přestala existovat ... Máma s P. se přišli podívat na náš koncert na Opatov a vzali i ségru Majdu. Doma mi pak řekli, že jsme jim naší hudbou způsobili depresi. Že nechápou, proč jsme tak temný, proč taková bezvýchodnost, takovej příšernej nihilismus...


1987
  ...Veselí filištínové se rozpadli. Tonda dal dohromady kazetu Šithauz a rozdává ji známým ... Kamarád Ivan provozuje „mail art“. Posílají si s lidma z celýho světa poštou obrázky, fotky, muziku. Tonda udělal kazetu Informátor, výběr hudby, kterou děláme my a lidi kolem nás, a přes Ivana ji poslal do světa ... Těšíme se na podzim, protože v Plzni v Lochotíně budou hrát na nějakým mírovým koncertu Enstürzende Neubauten ... Lochotín je narvanej, většina lidí je tu stejně jako my na Neubautny. Kluci z kapely Toten Hosen lijou na lidi pod pódiem pivo ... Nějakej známej nám přišel říct, že Neubautni nevystoupěj, že je policajti násilím odvedli a nastrkali do autobusu, protože Toten Hosen rozmlátili šatny. Tak tam jdeme. S náma celej dav. Vzadu opravdu stojí autobus obklíčenej policajtama. Z druhý strany cesty stojí další policajti, psi se jim rvou na vodítkách, jeden mi cvaknul zubama těsně u ruky. Nemají košíky. Jsem strachy bez sebe. Sevřená, paralyzovaná, držim se Tondy a pomalu postupujeme kordonem. Na trávě mlátěj policajti obuškama mladou holku, o dva metry dál klečí na zemi její kluk a německy prosí, aby ji nechali. Držej ho v šachu dva psi. A z amfiteátru za našimi zády k nám doléhá Hurikán Dalibora Jandy ... Zatímco v zimě jely davy lidí do Budapešti na Queen, vyrazil tam teď Tonda na Test Dept...

02.01.14

Velký třesk bez ozvěny

/industrial na Přední Kopanině 13.09.1986/

...kristepane, co se děje, že jede do Kopaniny tolik lidí?....
...my nevíme, paní, my tam jenom jedeme...


  Skutečně to věděli snad jen dva /možná jeden a půl/, takže jsme se vydali, jak Honza z pohádky, rovnou za nosem, sledujíce ty největší odvážlivce, kteří ač nic nevěděli, šli statečně dál. Houf českých Honzů a Honziček /Mařen a Mařenek/ nakonec našel své vytoužené království. Doslova pohádkovou malebností působil lom, ve kterém se měla odehrát náhrada za neuskutečněný Opatov 86.
  Ze švédského lešení postavili pořadatelé jakési malé podium, skvěle využívajíce terénu panenského lidskou rukou zhyzděného. Procházíme se kolem soch a dalších prostorových prací neznámých umělců. Začínají zastavovat auta s diplomatickými značkami, v mrholení nad lomem se vznáší jemný opar importovaného intelektualismu a cizáčtí rytíři a princezny dychtivě očekávají, jak to s tou muzikou v českém království vlastně je.
  První přišli na řadu Paprsky inženýra Garina. Přiznám se, že jsme po celou dobu jejich vystoupení byl v domnění, že teprve zkoušejí. Vrzání a výkřiky bez ladu a skladu navršené do tichého krápání deště v lomu mě vůbec nezaujaly.
  Další hlukovou kapelou, která se objevuje na improvizovaném jevišti, jsou Veselí Filištíni. Jejich lomoz má přeci jen jakýsi řád a svou atmosféru. Troubí se, vrže se, tluče se kladivem do kolejnic, házejí se činely na skálu, křičí se, ale všechno snadno zaniká v poměrně rozlehlém lomu. Snad kdyby intenzita zvuku byla tak veliká, že by zaplnil celý prostor, možná... Nerad srovnávám, ale krátce před tímto koncertem jsem slyšel desku skupiny 23 Skidoo, a to je opravdu maso!
  U třetí kapely bohužel nevím název (trio Palát-Trpák-Duspěva, nebo-li pozdější Silikoza, pozn.2014), neb udolán rachotem věsjolych filištinov jsme odešel na kratší zdravotní po blízkém okolí. Ti tři, třetí na řadě, se snažili o co nejagresivnější vyjádření, ale jsem přesvědčen, že kdybych po několika vykutálených brejcích rozšlapal svou kytaru, dosáhnu stejného efektu a ještě se při tom udělám. Takže zase nic. Cizinci, diplomati, zvědavci, to je co?
  Nakonec přichází MCH Band. Jedině oni, ze všech, co se představili, ještě před vystoupením ladí /komerčáci jedny!/. Poprchává, atmosféra je už pěkně na draka a navíc nefunguje magnetofon a přednatočenými páskami. Ouvej. Ani MCH to nezachránili a po třech odehraných písních to vzdávají. Bez smyček to skutečně není ono.
  Tak to bylo vše. Nezbývá, než se ubírat pěšky k autobusu. Vyznavačům pop-music, kteří se zde náhodně objevili, se tlačí slzy do očí, bylo to skutečně moc i pro zastánce Stockhausenovy školy. Co teda na závěr? No, lepší, než rezavým drátem do oka. Snad příště...

Peen, VOKNO 12, 1987

01.01.14

Paprsky inženýra Garina - Pocta Jardovi Palátovi - Alternativa, 24.11.2013

  K rozhodnutí založit P.I.G. došlo po úspěšném společném vystoupení skupin New Psychedelic Orchestra a Švestkové knedlïky na soukromém alternativním festivalu v klubu U zlatého Melouna 29. června 1986. Hned první vystoupení pod značkou P.I.G. přineslo nečekaný úspěch – konalo se u příležitosti vernisáže výstavy Vojtových (zpěvák P.I.G.) kreseb v Jazzové sekci. Výstava byla vzápětí režimem zrušena a zmínka o P.I.G. se tak dostala i do českého vysílání Hlasu Ameriky. Od prvotní inspirace berlínskou scénou se kapela postupně propracovala ke zvuku, který Robert Wolf z vídeňských Chuzpe charakterizoval jako „Einstürzende Laibach“. Pro vystoupení P.I.G. je typické působení na všechny divákovy smysly – vystoupení bývají doplněna videoprojekcí, performancemi, světelnými i explozivními efekty. V roce 1991 vydali P.I.G. vlastním nákladem dosud jediné CD album „Blbá Evropa“. Za jeden z největších zážitků považují vystoupení před Test Dept. v rámci festivalu Alternativa v roce 1995.

Audio je možno poslechnout a stáhnout na Bandzone skupiny.


Střední Evropa - Pocta Jardovi Palátovi - Alternativa, 24.11.2013

  Střední Evropa vznikla v letech 1986--1987 z bývalých členů a lidí, kteří se motali kolem skupiny Veselí Filištínové. Prvotním cílem bylo dělat hudbu prostě trochu jinak a jejich velkou prvotní inspirací byli v počátcích především Test Dept a podobné skupiny. Zakládající členové působící přibližně v prvním roce trvání kapely byli Petr Trpák, Jan Duspěva, Irena Kraftová (Trpáková), Elen Řádová, Zdeněk Buchal, Mojmír Pukl a Michal Brabec. Později se přidali bubeník Miloš Filař a zpěvák Marek Schnierer. Do toho se jako poradce objevil Jarda Palát. Nikdy vlastně nebyl členem, ale vždy byl po ruce, když měla kapela nějaký technický, či spíše elektronický problém. Jeho nápady byly nekonečné.
  Ve Střední Evropě se během let objevilo mnoho muzikantů. Sestava se časem proměňovala, na začátku 90. let byl program postaven na mnohačlenné dechové sekci, od roku 1992 se postupně začaly přidávat kytary. Všichni tito lidé během let vytvořili mnoho kapel s delším nebo kratším trváním -- namátkou Odvážná srdce, Brusičova parta, Květy intimních nálad, Souboj udejchanejch bachyní, Osvobozená domácnost atd. Jediné co tyto kapely spojovalo bylo to, že všichni prošli industriální hudbou (mnozí se jí později již nevěnovali) a to, že všechny kapely zkoušely v Šithausu. Konec Střední Evropy nebyl nijak dramatický -- kapela se prostě přejmenovala na M.A.C. of Mad.